NOVINKY - ARCHIV - DIÁŘ - ŽIVOTOPIS - INTERVIEW - FOTOGALERIE - OCENĚNÍ - FANKLUB - DISKUSE - CHAT - ANKETY - KONTAKT - ODKAZY

  
     

INTERVIEW 2004

Nepoužívejte tyto překlady na jiných stránkách bez mého vědomí! V případě zájmu mě, prosím, kontaktujte, nebo aspoň uveďte odkaz na můj web. Děkuji

Sám na ledu
Rozhovor z ruského originálu na internetu přeložila Růži. Mnohokrát děkuji
Valentina Krásných

Jevgenij Pljuščenko: „Když jsem se dověděl, že Jagudin odchází, jako bych něco ztratil. Člověk se otočí, a za zády je prázdno, ani vpředu nikoho není vidět.“

Hvězda světového krasobruslení Jevgenij Pljuščenko začátek této sezóny vynechal kvůli úrazu kolena. Ze všech šesti etap série Grand Prix, nejprestižnějších amatérských soutěží se záviděníhodnou finanční cenou, Pljuščenko se zúčastnil pouze tří – ve Francii, Kanadě a  Rusku. A přitom nevystupoval vůbec skvěle: bylo možné vidět, jak přední krasobruslař během programu mění trojité skoky na jednoduché dvojité, dokonce padá na rovném ledu, byl  velmi nervózní. Ale bez ohledu na to, před závěrem Grand Prix v Colorado Springs, který skončil minulý víkend, ruského krasobruslaře nazývali favoritem, poukazovali na to, že úroveň Pljuščenka je tak vysoká, že v rozhodujícím okamžiku vždy je schopen  „přidat obraty“. Tím více, že ruský krasobruslař už třikrát vyhrál ve finále Grand Prix a dobře ví, jak se vyrovnat s náladou a emocemi. Mezi trumfy krasobruslaře patří i nový volný program „Vzpomínky na Nižinského“ , do kterého zejména, kromě závratných skoků, jsou zařazeny také jedinečné, v historii krasobruslení nejobtížnější krokové variace.

Ale od té doby, co amatérský led opustil Alexej Jagudin, Pljuščenko ztratil nejhlavnější svůj „podnět“. Nepřítomnost důstojné konkurence neprospívá ani nejskvělejším mistrům. Když dříve Pljuščenko soutěžil hlavně s Jagudinem, tak teď sám se sebou. Jagudin se sice vrátí na led, ale jinak: podepsal dvouletou trenérskou smlouvu s francouzským krasobruslařem Brianem Joubertem a teď bude připravovat vycházející hvězdu na Olympijské hry v Turíně. Nebojí se Pljuščenko, že olympijské „zlato“, které získal v roce 2002 Jagudin, může ztratit i tentokrát? O úloze soupeření a jiných sportovních stimulech Jevgenij Pljuščenko v exkluzivním interview.

Jevgeniji, ve sportu jste krasobruslař číslo jedna, a v jednadvaceti letech dvojnásobný mistr světa a vzor pro následování ve světovém krasobruslení…

Tíhnul jsem k tomu od čtyř let. Nejprve nevědomky, ale asi od desíti jsem měl jediný cíl: dopředu, jen dopředu, přes únavu, přes nemohu…Nakonec jsem dosáhl cíle, ale odpočívat nemám kdy, zastavovat se nesmím, protože abych byl prvním a nejlepším, je možné jen tehdy, když stále jdeš nahoru. Takže celý můj život je velmi dlouhá cesta na horu, s překonáváním zjevných i skrytých překážek.

Jedna z nich, například, olympijské „zlato“, se vám zdolat nepodařilo.

Otřesy a neúspěchy jsou velmi užitečné. Jak říká můj trenér, plavání v teplém mléce neudělá ze sportovce šampióna. Čeká mě ještě Olympiáda 2006 v Turíně…

Ve které bude Jagudin vystupovat v roli trenéra.

Zvykl jsem si na to, že nás vnímají v jednom spojení: říkají Pljuščenko – a mají na mysli Jagudina, říkají Jagudin – vidí mne. A teď všichni – diváci i novináři – se těžko smiřují s tím, že intriky a ostré, nesmiřitelné soupeření už skončilo. Uvidíme, čeho je Jagudin schopen dosáhnout v trenérské oblasti.

Neměl jste pocit, když Jagudin odešel, že zmizel váš stín?

Přesně! Přesto to neznamená, že někdo z nás stál ve stínu toho druhého. Prostě jsme následovali jeden druhého. Byl mým stimulem ke zdokonalování, já – jeho. A když jsem se dověděl, že Jagudin odchází, jako bych něco ztratil. Člověk se otočí a za zády je prázdno, ani vpředu nikoho není vidět.

Zdá se, že dnes v krasobruslení jste vy a někde daleko všichni ostatní? Na skromnost zjevně neumřete…

Nenahraditelní nejsou, takže brzy uslyšíme nová jména a uvidíme, jak noví krasobruslaři budou zdolávat nejvyšší stupně vítězů. Ale zatím je mým hlavním a nejdůležitějším soupeřem Jevgenij Pljuščenko. Boj sám se sebou je neuvěřitelně těžký. Nepřítomnost silné konkurence oslabuje, a proto, abych se přinutil jít dopředu a hledal něco nového, je nutné vynakládat neuvěřitelné úsilí. Dokonce když vystupuji v profesionálním turné Champions on Ice, stejně soutěžím. Každý večer před show se ptám: „Mám udělat trojitý axel nebo zkusit čtverný?“ I když chápu, že hodnocení za to nedostanu a medaili mi nedají. To je soutěž, jak se říká – must go – když vycházíš a chápeš, že dnes je na ledu souboj Pljuščenka proti Pljuščenkovi.

V novém volném programu jste se projevil jako dramatický herec a velmi citlivě jste vyjádřil obraz Nižinského, člověka křehkého a silného zároveň. Proč jste si s trenérem Alexejem Myšinem vybrali právě obraz Nižinského?

Nižinský byl velký tanečník. Geniální. Jeho příběh nemůže neokouzlit – taková šílená sláva a takový konec…S Myšinem jsme strávili nejeden den v divadelním muzeu při Mariince, a přečetl jsem všechny knihy, které mi tam dali. I deníky samotného Nižinského, i knihy o něm a články o baletu té doby. Tento program je prověřování pocitů, protože pokaždé, když jdu na led, snažím se ztotožnit s Nižinským, vyjádřit, pokud je to možné na ledu, jeho vnější obraz, vnitřní svět, rytmičnost.

Odchod Alexeje Jagudina, jeho zásadního soupeře, z  amatérského krasobruslení, přinutil Jevgenije Pljuščenka hledat nové sportovní podněty. Dokonce, i když může odjezdit program pro své potěšení, krasobruslař si připomíná, že souboj Pljuščenka proti Pljuščenkovi nikdo nerušil.

Nižinský byl člověkem, který žil pocity, a ne rozumem. A co hýbe vámi?

Jsem člověk emoční, sentimentální romantik a citlivě vycítím faleš ve vztazích. Ale nejsem zlý a strašný, ale dobrý a měkký. Není pro mne obtížné rozeznat opravdovou upřímnost od přetvářky, ačkoli se s ní člověk často setkává, když se stává známým. Nenávidím zradu, se kterou jsem se, bohužel, musel setkat. Skličuje mne morální nečestnost…

Ale vždyť to jsou průvodní jevy velkého sportu: kde je sláva a peníze, tam jsou také. Takový je sportovní život.

To není pravda. Sportovní život je přesný vzor skutečného života. Život v životě, kde všechno probíhá dvakrát tak rychle: mládí, rozkvět a, bohužel, zánik sportovce neodpovídají biologickému věku člověka, ale nastupují dříve, protože je všechno spojeno rámcem fyzických možností člověka. A všechno dobré i je v tom životě stejným dílem. A je důležité, kdo jsi v něm ty, a ne, jaký je on.

Upřímně řečeno, v Moskvě jste všechny vyděsil svým bruslením – takového nejistého Pljuščenka jsme na ledu už dlouho neviděli.

Není třeba se bát, vše je hrozně banální – úraz. Zavadil jsem zoubkem brusle na ledu při naprosto jednoduchém pohybu. Prásk, a vyskočilo mi koleno. Díky bohu, meniskus nevypadl, je v něm jen trhlina. Dlouho jsem nebruslil, ještě před měsícem mě noha hodně bolela a otékala. Vůbec jsem nemohl trénovat, protože jak jsem zatížil nohu, bolest se stupňovala. A když jsem se začal dostávat do formy, nejistota před skoky zůstávala…Přesněji, zbytečná opatrnost. V podvědomí se zakořenila myšlenka na to, že stačí nevhodný pohyb, a  mohu se s kolenem rozloučit.

Možná v tom případě bylo lepší sezónu vynechat, vždyť není olympijská…

S trenérem Alexejem Nikolajevičem Myšinem jsme projednávali takovou možnost, tím více, že lékaři navrhovali operaci. Naštěstí, po dodatečném vyšetření, bylo jasné, že je možné odložit chirurgický výkon do léta, a začali jsme trénovat. Víte, v této sezóně začíná nový systém hodnocení, a rád bych pochopil její klady a zápory, zapadnout do něho. A vynechat sezónu, to znamená trochu zůstat za ostatními, vypadnout z kruhu.

Názory odborníků na nový systém se velmi různí.

Přiznám se hned, mně se líbí. Mínus je jeden, ale podstatný: ještě nikdo – ani soudci, ani trenéři, ani krasobruslaři – jej zcela nepochopili, co je zač a jak s tím žít. Například, s Myšinem jsme vymysleli technicky náročné krokové variace. Jen soudci s námi nesouhlasili a přirovnávali krokové variace k elementům prvního stupně, a to znamená, že vysoké ohodnocení se za to nedostane.Přirozeně, po tom, když na mém prvním vystoupení v této sezóně krokové variace u soudců neuspěly, změnili jsme je na velmi lehké, přímo dětské krůčky. Ale co je překvapivé: u soudců jsou uznávány jako elementy druhého stupně. Divné a nepochopitelné. Ale všechno není tak špatné. Jsou i kladné momenty. V novém systému mají stejný význam skoky i piruety a krokové pasáže, takže mechanické provádění skoků teď není zárukou mistrovství. Nový systém přihlíží ke všemu – bruslení, choreografii, celkový dojem na ledu. Aby člověk vyhrál, musí rozvíjet svůj talent  - experimentovat, získávat nové zkušenosti, rozšiřovat hranice možností v krasobruslení. A jaký má v celku nový systém význam, když jsi skočil vše, co jsi musel skočit, a nepokazil ostatní elementy? Budeš první, ať tě hodnotí jakýmkoli způsobem.

Tréma před startem, projevy psychologické lability sportovce jsou nedílnou a nevyhnutelnou částí závodů?

Tréma je vždycky, před ní není úniku. Samozřejmě, když člověk málem cvaká zubama, tak určitě něco pokazí. Když tréma není a člověk je naprosto klidný, to je ještě horší, úplně otupěl. Je dobré, když tréma není velká, ale bezprostředně před jízdou musí nastat okamžik, kdy všechno ustoupí do pozadí. Já, například, se v této době koncentruji, rozkládám celé vystoupení po bodech, analyzuji, přepočítávám…A realizuji to na ledu.

Trpíte nespavostí před vystoupením?

Teď ne, už jsem psychicky silnější. Dříve jsem šel spát, a před očima čtverné skoky, které musím skočit. A já skáču, skáču, sám se vedu. Ráno vstávám celý rozlámaný. Potom jsem si vymyslel „záchranný kruh“ – zavolám přátelům a hovoříme o všem, kromě příštího vystoupení. Povídání o všem možném zbavuje napětí.

Říká se, že jste zkoušel jezdit i v páru?

Alexej Nikolajevič Myšin navrhl udělat exhibiční vystoupení spolu s Francouzskou Carolin Brett. Myšin mě přesvědčil, že úspěch je jistý. Nemohu říci, že jsem byl nadšen tím nápadem, spíš naopak, ale když ti slibují super číslo… Tancovali jsme rockenroll, a diváci to přijali velmi srdečně, proto jsme číslo jezdili s Brett mnohokrát. Všichni byli nadšeni, všechno bylo skvělé, ale mě to z nějakého důvodu rozčilovalo. Nenáviděl jsem to číslo.

Vy nesnášíte párové krasobruslení, protože žárlíte na úspěch partnerky?

Prostě jsem si zvykl na to, že celá ledová plocha patří jenom mně a já na něm dělám všechno co chci.

Mimo led si také děláte, co chcete?

Naštěstí mne nenapadají myšlenky dělat věci, které jsou za rámec slušného chování. Moje přání jsou zcela přijatelná, proto se snažím si je splnit podle možností.V dětství, například, jsem toužil po psovi. Teď je vždy se mnou můj nejlepší přítel americký buldok Golden. Chytrý! Poslušný! A asi před 4 lety jsem zašel do jednoho obchůdku a náhodou jsem koupil krásný meč. Začal jsem je sbírat. Myšin se to dověděl, podpořil mne a taky mi začal darovat meče. Přátelé se přidali. Vznikla nevelká sbírka, ale nejzábavnější na tom všem je, že ani jen exemplář nemá žádnou historickou cenu…

Zato sbírka vašich medailí – 38 zlatých, 12 stříbrných, 4 bronzové – má opravdu cenu.

Každá medaile má svoji historii… Ale o tom se dá mluvit dlouho, tak raději ani nezačínat.
 


Jevgenij Pljuščenko: "V tomto životě se už nebojím ničeho"
Izvestija 29.11.2004, autor Vladimir Rauš
Překlad textu z oficiálních stránek EP vypracovala Blue. Mnohokrát děkuji

Hlavním hrdinou závěrečné etapy Velké ceny Ruska (GP) v krasobruslení, která proběhla minulý víkend v Moskvě ve sportovním komplexu Lužniky, se stal dvaadvacetiletý Jevgenij Pljuščenko z Petrohradu. Trojnásobný mistr světa zvítězil s obrovskou převahou v soutěži jednotlivců a poté se před ním vytvořila dlouhá fronta na autogramy. Dopisovateli deníku Izvestija Vladimiru Raušovi se přesto podařilo s krasobruslařem setkat.

Mnozí fanouškové už nedoufali, že Vás v Moskvě uvidí...
To je naprostý nesmysl - na tento turnaj jsem se odpovědně připravoval! Nevím, komu se hodilo šířit takové zprávy.

Po krátkém programu jste se přiznal k velké trémě při nástupu na led. Při volné jízdě jste se cítil pohodlněji?
Ovšem, bylo to daleko snazší. Při volné jízdě se cítím celkově sebejistější, kromě toho mi včerejší vystoupení pomohlo navázat kontakt s ledem. Teď mi velmi schází soutěžní praxe, proto se v prosinci chystám zúčastnit série soutěží v Detroitu (Michigan, USA). Potom vystoupím na Mistrovství Ruska v Petrohradu.

V letošní sezóně jste inovoval krátký program i volnou jízdu. Už se Vám podařilo osvojit si je?
Stoprocentně. Mnohokrát jsem je opakoval v tréninku a ještě se mi podařilo s nimi vystoupit na Ruském poháru (není etapou GP), v Samaře.

V dubnu příštího roku se tady (v Moskvě) bude konat MS v krasobruslení. Je možné účast v letošních soutěžích považovat za svéráznou přípravu?
To sotva, vždyť do případného vítězství na MS ještě proběhne nemálo soutěží, včetně Mistrovství Ruska a ME. A navíc se v Lužnikách do té doby určitě ještě ledacos změní. Ovšemže jsem tu vystupoval mnohokrát. Ten stadion se mi líbí - dost světla, slušná kvalita ledu.

Proč jste v moskevské etapě Velké ceny nezařadil čtverný salchov, který jste začal skákat právě v této sezóně?
S trenérem Alexandrem Mišinem jsme se rozhodli být opatrní, přestože ho v tréninku volně skáču. Dnešní úkol skočit čtverný tulup a dva trojité axely byl splněn. Na první mezinárodní start sezóny jsem nebruslil špatně.

Při kontrolních jízdách v Odincově jste říkal, že jste se konečně úplně uzdravil. Teď podle všeho znovu vznikly nějaké zdravotní problémy...
Vznikly právě v souvislosti se čtverným salchovem. Hodně jsem ho propracovával v tréninku, a to způsobilo recidivu zranění levého kolena. Poškození bylo tak závažné, že jsem musel přerušit trénink. Čtyři dny před etapou Velké ceny jsem nevycházel na led.

Alexej Mišin řekl, že máte předepsanou speciální dietu. V čem spočívají její zvláštnosti?
Dieta - to je silné slovo. Prostě užívám vitaminy na zvýšení imunity. Je možné, že v případě přetrvávání zdravotních problémů se budu muset v létě nechat operovat. Už probíhají jednání s klinikami v Německu a Švýcarsku. Je třeba projít za hranicemi komplexní rehabilitací - vyléčit záda, obě kolena, třísla. To je před začátkem olympijského roku velmi závažné.

Před měsícem se rozhořel skutečný skandál kolem Vaší účasti v show Art on Ice. Kdo byl viníkem?
Nechci zveřejňovat viníky. Pohovořím o něčem jiném: To, že mi nedovolili vystoupit v Praze a Budapešti, zapůsobilo negativně na moji přípravu. Potřebuji vyzkoušet nové prvky, upevňovat kontakt s diváky - dělat to někde v praxi. K tomu jsem ještě proti své vůli zklamal partnera, se kterým jsem podepsal kontrakt a ztratil tvář před diváky. V Praze jich přišlo 15.000, ale já nebruslil. Přestože povolení účasti v exhibičních vystoupeních jsem dostal.

Prezident Ruské krasobruslařské federace Valentin Pisejev tvrdí, že jste parafoval dokument, zakazující vystoupení v show.
(po odmlce) Brzy se dozvíte všechny podrobnosti v té věci.

Poté co se diváci nedočkali Vašeho vystoupení, hromadně podávají soudní žaloby. Nebojíte se, že budou náhradu škody vymáhat od Vás?
Bylo mi velice nepříjemné vstoupit na scénu bez bruslí. Říkám: "Dnes nemohu bruslit." a patnáctitisícový sál píská: "Vysvětli proč?!" To byla tak silná rána pro psychiku! A co se týká žalob... Víte, v tomto životě se už nebojím ničeho.

Začátkem listopadu jste měl narozeniny. Jaký dárek Vás nejvíc potěšil?
Rodiče mi dali dvě štěňata. Jsou to aljaští malamuti, podobají se vlkům. Pravda, starat se o psy zbývá samotným rodičům, vždyť já stále cestuji. Otec a matka jsou doma - mám za to, že svoje už odpracovali. A celkově přišlo velmi mnoho přání.
 


Raut s hvězdou
Článek z těchto stránek přeložila Růžena. Mnohokrát děkuji

Jevgenij Pljuščenko se před svým benefičním představení v Petrohradu  rozhodl neformálně setkat s fanoušky.

Taková setkání u stolu s obloženými chlebíčky se často pořádají v Americe při pohostinných vystoupeních v zemi. Takže pro Žeňu Pljuščenka, Antona Sicharulidze, Irinu Sluckou a jiné krasobruslaře to není první setkání s fanoušky v takovém neformálním prostředí. No a petrohradští organizátoři benefičního představení Pljuščenka se rozhodli, že by bylo dobré převzít zaoceánskou zkušenost. V pokladnách Ledového paláce se objevily lístky, které stály tři tisíce rublů! Za tuto částku měl návštěvník zajištěn stolek pod střechou paláce v restauraci „Olymp“  s lahví šampaňského vína a pár chlebíčků. A samozřejmě možnost pobavit se s krasobruslaři.

Na setkání přišlo asi 70 lidí. Vedoucí setkání, aby uvolnil náladu, vybídl k přípitku šampaňským. Žeňa s přáteli přirozeně odmítli a vzali si vodu. Jedna dívka vystoupila z davu.

- Víme, že Žeňa rád zpívá,- řekla hlasitě.
- Nezazpíváš nám příště něco?..

- Já jsem z Estonska, speciálně jsem přijel na benefiční představení. Vystřídal dívku urostlý muž s krátkým sestřihem. Temperamentní  estonský fanoušek přistoupil k Berežné a zeptal se: „Leno, mohu políbit vaši ženskou ručku?..“ V sále propukl smích.

- Žeňo, včera jsem vás poprvé viděla živého a zamilovala jsem se…-  volala dívka z davu. V rukou Pljuščenka cvakl fotoaparát. „Teď mám vaši fotku“, -  nepřišel krasobruslař do rozpaků. Lidé nevydrželi a obklopili své oblíbence se žádostí o autogram. Krasobruslaři vytrvali asi deset minut, ale potom zaprosili: „Musíme na led…“

Komentář k obrázkům:
Krasobruslaři dali přednost vodě před šampaňským.
A za to, aby si mohli připít se známými osobnostmi, diváci zaplatili 3000 rublů. 

Pljuščenko se bavil s fanoušky neformálně a zblízka.

Dmitrij Ivanov
Jak proběhlo benefiční představení Pljuščenka

 



Mistr světa Jevgenij Pljuščenko: Našel jsem tu, se kterou se raduji ze života
Článek byl přeložen z ruského textu na internetu Giou. Mnohokrát děkuji
Igor Jemeljanov; 4.3.2004

„Jestli se mi otázka nebude líbit, nebudu na ni odpovídat. Domluveno?“ - zní z Petěrburku hlas Jevgenije Pljuščenka únorovou půlnocí. Poté jsme spolu půl hodiny hovořili po telefonu. Mistr světa v krasobruslení se chystá v Německu dokázat, že mu tento titul právem náleží. A mimoto buduje rodinné hnízdo.

Žeňo, k čemu bylo dobré jet na mistrovství Evropy v Budapešti s bolavým kolenem a umístit se na druhém místě?
Zranil jsem se minulé léto v Japonsku. Ale hned jsem slíbil trenérovi naší federace a také sobě samému, že odbruslím celou sezónu. Pauzy jsou pro mě velmi nepříjemné. Vynecháš týden a půl měsíce se dostáváš do formy.

A co varování lékařů?
Lékaři v Rusku, poté co udělali rentgenové snímky, doporučili 3-4 měsíce odpočinku. Totéž potvrdil americký specialista a jeho němečtí kolegové. Ale já jsem si dal za úkol bruslit s plnou silou. A v každém případě pojedu na mistrovství světa do Dortmundu.

Je možné, že úraz v Japonsku způsobil to, že jste bruslil až do vyčerpání, dvakrát denně, aby jste vydělal více peněz?
Japonci nám nabídli smlouvu, kterou nemělo smysl odmítnout. Bylo to začátkem sezóny. Bylo fajn bruslit dvakrát denně; bylo to tak intenzivní. Ale koleno jsem si zranil díky tomu, že brusle sjela do vyježděných kolejí. Pak už tam nebylo místo pro nohu…Vlastně jsem se zranil díky špatné kvalitě ledu. 

Slavná trenérka Tatjana Tarasová na mistrovství Evropy 2004 řekla, že po odchodu Jagudina Pljuščenko už nemá sparing partnera na stejně vynikající úrovni. A tak ztratil zájem, kuráž…
Takhle to ale není! Toto je sport. Uděláte malou chybu a oni vás hned roznesou! Jednou jsem nejel na Evropu kvůli zranění a jeli Jagudin a Abt. Abt bruslil lépe než Alexej, který udělal chybu. Ale právě Jagudin tenkrát musel vyhrát Evropu. Nad jeho chybou přimhouřili oči. A tenkrát jsme spolu s ním byli lepší než všichni ostatní, a teď nás dohánějí mladší…Ostatně, doufám, že se mi v následující sezóně podaří od všech odtrhnout…

Prvenství na mistrovství Evropy Vám vyfouknul Francouz Joubert…
On je dobrý bruslař. Ale co, nějak bylo, nějak bude. Uvidíme, jestli se udrží. V Budapešti jsem po první kombinaci na chvíli vypnul a prohrál jsem. Budu se snažit, a uvidí se, kdo je lepší. 

Hovoříme spolu deset dní před Mezinárodním dnem žen. Už máte vybrány dárečky pro ženy z Vašeho blízkého okolí?
Nedávno jsem koupil u Petěrburku dům pro celou rodinu. A to je nejlepší dárek. To byl můj sen a ten se splnil. Je to krásné místo, u lesa, jezdím tam na celý den, sáňkuji, nabíjím se novou energií a pak cítím příliv nových sil. 

Už dva a půl roku jste spolu s atraktivní blondýnkou Uljanou. Našel jste svůj ideál ženy?
Našel jsem člověka, který mě naplňuje. Žijeme spolu. Těšíme se spolu ze života. Ona je ta, kterou skutečně potřebuji. Ale nechtěl bych nějak formulovat představu „mého ideálu ženy“.

Říká se, že fanynky sportovců jsou stejně divoké a agresivní jako ctitelky popových hvězd…?
Mé fanynky se v průběhu let změnily. Jsou oddanější. Mnohé nevěří, že já sám odpovídám na dopisy. Ale já se svou přítelkyní nebo s mámou často navštěvuji své stránky. Čtu poštu, píšu odpovědi. 

Ale přímému setkání se vyhýbáte…?
Mám mnoho obdivovatelek v Japonsku, Německu a Americe. Asi před dvěma lety ke mně do Petrohradu přijela skupina dvaceti Japonek. Chodili jsme s nimi do divadla, procházeli jsme se po Palácovém náměstí, fotografovali, sedávali v restauraci. A nedávno více než dvacet děvčat ze všech koutů Ruska přijelo na večeři se mnou v restauraci. Když se sejde taková společnost je to jednodušší a lepší. 

A co telefonáty s vášnivými vyznáními lásky a celonoční bdění u Vašich dveří?
Často volají děvčata se stejným přáním - „sejděme se, seznamme se!“ Nemůžu všem odpovídat kladně. To je nereálné. Stává se i to, že mě čekají před domem. Vyhlížejí. Ale bez nějakého fanatizmu. Vchod do mého domu není popsán nápisy. Zůstává čistý a to mě těší.  

Blížící se 8.březen nepatří k Vašim oblíbeným svátkům?
Upřednostňuji Nový rok. Příchod roku 2004 jsem strávil vcelku normálně. Jel jsem ven z města se svými přáteli. Byli tam také hokejisté a další sportovci. Sauna, bazén, biliár. S alkoholem jsme to nepřeháněli, jen jsme srkali nějaké šampaňské. Dva dny jsme se jen tak „flákali“ a pak zase nadešel čas chystat se na ruský šampionát. 

Kdy podstoupíte léčení zraněné nohy, když teď jedete na mistrovství světa do Německa?
Po návratu z Dortmundu mám podepsánu smlouvu na turné Toma Collinse po Americe. Poté exhibiční vystoupení po celém Rusku. Dále také plánuji svou vlastní show. A až někdy potom bude následovat odpočinek a léčení.

A kdy začnete trénovat nové čtverné skoky?
Na olympijské hry 2006 bych rád měl připraveny pokud ne všechny, tak alespoň většinu z těchto skoků. A plán na následující sezónu? To je jednoduché. Získat si odstup od závodění.
 

Osobní údaje

Jevgenij Pljuščenko se narodil v Chabarovském kraji 3.listopadu 1982. Krasobruslení se začal věnovat ve Volgogradu u trenéra Makovjeva, odkud se v 11 letech přemístil do Sankt Petěrburku do skupiny proslulého mentora Mišina. U něho v té době trénovali takové osobnosti jako Ilja Kulik a Alexej Jagudin.
Za první honorář (1.500 USD), který obdržel za vítězství na soutěži v Austrálii koupil mamince kostým a televizor.
Mistr Evropy i světa, druhý na Olympiádě v roce 2004.
Za kombinaci třech skoků, sestávající z čtverného a trojitého skoku, byl zapsán do Guinessovy knihy rekordů.

POPIS K FOTCE
Uljana a Žeňa se seznámili v Sankt Petěrburku před dvěma a půl lety a od té doby jsou mistr světa a petěrburská studentka nerozluční. Také maily pro Pljuščenka si prohlížejí spolu.
Foto: Artema Mišukova

 


Držet formu se zraněnými koleny lze velmi těžko
Překlad textu z těchto stránek vypracovala Katka. Mnohokrát děkuji

Text: Konstantin Bjalskij z Budapeště

"Porážku od vítězství nemusíš sám rozlišit…" Tato slova Borise Pasternaka se nejlépe hodí jako motto k besedě s Alexejem Mišinem. Kde Mišin objasňuje dopisovateli „Gazety. Ru“ příčiny porážky Jevgenije Pljuščenka na ME 2004.

"V průběhu osmi let můžeme spočítat na prstech jedné ruky případy, kdy Žeňa měl tolik neúspěchu," tvrdí jeden z nejlepších ruských trenérů. "Dnes jasně nebyl jeho den. Budeme pracovat, aby na MS porážku oplatil. Můj žák si našel nový stimul, vítězství, vítězství, …"

Sám Žeňa přiznal, že se mu dnes nedařilo zvládat axely... 
Obvykle tento skok zvládá pozoruhodně. Dokonce dnes vyzkoušel zařadit axel na konci programu. Celkem málo chybělo Žeňovi k vítězství. Dokonce s jedním pádem mohl skončit díky druhému hodnocení první. Ale druhý – to je také umístění.

Pamatuji si, že tak evidentní chyby se dopustil váš svěřenec naposledy na MS 2000 v Nice, kde po triumfu na evropském mistrovství zůstal Jevgenij úplně bez medaile. Můžeme srovnat dnešní vystoupení se čtyři roky starou historií?
Já bych nevzpomínal na činy dávno minulých dní. Kdy Žeňa byl ještě chlapec a pokazil začátek programu a už se to nesnažil dohnat. Dnes zcela odlišně vnímá, co umí, a vyvozuje správné závěry z neúspěchu.

Budete pokračovat v nalezené cestě posledních let ve spojení klasické choreografie s neotřelými melodiemi?
Samozřejmě. Dnešní neúspěch nic neznamená Pljuščenkův program není o nic horší než Juberův. Jednoduše bylo potřeba zabruslit bezchybně.

V Budapešti jste od samého počátku neměl nikde stání.  Cítil jste, že je se Žeňou něco v nepořádku?
Udržet si formu se zraněnými koleny je velmi těžké. Nedostatek plnohodnotné fyzické přípravy  v létě, se bude asi ozývat během celé sezóny. Obvykle Žeňa běhá venku 40 min, hraje tenis, posiluje na trenažérech. Kvůli zranění z léta minulého roku jsme se museli  tohoto navyklého systému vzdát.

Domníváte se, že dnešní porážka bude vašemu svěřenci prospěšná?
Na tuto otázku odpoví pouze život.

Po dokončení volného programu k vám přišli prezident krasobruslařské federace Ruska Valentin Pisejev  a jeden z představitelů  ISU Alexander Gorškov. Zlobilo se vedení?
Naopak, představitelé ruské krasobruslařské federace se nás s Žeňou snažili podržet.

Nechcete teď udělat pauzu, omezit množství vystoupení na galakoncertech a show?
Já bych k tomu tolik pozornosti neobracel. Žeňa již na show tolik nebruslí. V každém případě ne tak moc, aby mu to mohlo zabránit porazit Jubera v Budapešti. Pljuščenko neměl v kvalifikaci žádné problémy. Příčiny porážky je nutné hledat jinde.

Nevytvářeli na Jevgenije psychologický nátlak řeči, že by mohl být ze soutěže kvůli zranění odvolán?
Ano, my jsme ale neměli pochybnosti o tom, že bude Pljuščenko na ME vystupovat. Nepotřeboval neodkladnou operaci na menisku. V našich plánech byla vystoupení i na mistrovství Ruska a na ME a MS.

Neuvažujete zapojit do problémů vašeho žáka profesionálního psychologa na úrovni Rudolfa Zagajnova, který pracoval v olympijské sezóně s Alexejem Jagudinem?
To je velmi nebezpečná cesta, která může skončit žalostně.

Jak bude probíhat příprava na Dortmund?
Podle načrtnutého plánu. Budeme trénovat v rodném Sant Peterburku, vynasnažíme se být v březnu v optimální formě. Když Žeňa  pojede na své úrovni, nikdo z jeho soupeřů nebude mít sílu ho porazit.
 


Jevgenij PLJUŠČENKO: O SPORTU, POPULARITĚ, OBAVÁCH A SNECH
Překlad textu ze stránek (zde a zde) vypracovala Růžena. Mnohokrát děkuji

28. a 29. května se v petrohradském Ledovém paláci bude konat exhibice nejlepších krasobruslařů světa „Hvězdy na ledě“, spojené se Dnem města. Tohoto svátku krasobruslařů se zúčastní Jelena Berežnaja a Anton Sucharulidze, Taťána Navka a Roman Kostomarov, Taťána Toťmjanina a Maxim Marinin, Maria Petrova a Alexej Tichonov, Irina Slucká, Alexej Urmanov. Samozřejmě se chystal vystoupit také Jevgenij Pljuščenko. Ale bohužel, minulý týden onemocněl a byl hospitalizován v Moskvě, a před několika dny přijel do Petrohradu. Takže mu přejeme, ať se brzy uzdraví.

Na ledě jste jeden z nejzanícenějších krasobruslařů, novináři vás považují za citově zdrženlivého člověka, ale děvčata ve vás vidí sexsymbol. Jaký jste v životě?
Vznětlivý. Ale snažím se ovládat.
Častěji se zlobím sám na sebe, protože mám velké požadavky právě k sobě. Ale nerad mluvím o sobě, protože potom často čtu, že tento člověk si dává laťku příliš vysoko, je domýšlivý a podobně.

Vy jste tvůrčí člověk. Odkud čerpáte inspiraci?
Rád bruslím, rád
vystupuji. Dříve jsem bruslil pouze pro medaile, první místo, jen abych vyhrál, teď už mám dostatek titulů, bruslím pro radost a především pro jiné.

Koho obdivujete?
Obdivuji své rodiče, trenéra. Můj trenér je svérázný člověk: stále říká nějaké vtipy, historky. Neznám jiného takového člověka.

Vaše programy jsou dost excentrické. Určitě rád žertujete? Jste veselý člověk?
Ano, určitě. Snažím se.

Často si děláte legraci z druhých? Vzpomenete si na nějakou příhodu?
Jak jsme byli v Americe, tam je rozdíl v čase… Šli jsme spát, když jsme se probudili, byla ještě tma. A jeden náš přítel ještě spal. Vzbudili jsme ho: „Co ty? Vždyť přijdeš pozdě na trénink!“ A byly čtyři ráno. On vstal, vyčistil si zuby, umyl se, oblékl a šel na trénink. Ještě dobře, že stadion byl hned vedle!

Často vás v životě oklamali?
Víte, snažím se stýkat jen se svými známými, mám svůj okruh známých. S cizími lidmi se nestýkám. Nevzpomínám si, že by mne někdo ze známých oklamal.

A jak reagujete, když se s vámi chtějí stýkat děvčata?
Záleží, jaké styky máte na mysli.

Obyčejné: setkat se, popovídat si, poznat vás trochu blíže.
Samozřejmě, zkoušejí to, ale já se s lidmi, které neznám, nestýkám.

To znamená, že okolní svět k sobě nepouštíte? A jaký je váš svět?
Obyčejný, prostý, plný úsměvů a ohně.

A co říkáte na kritiku na vaši adresu?
Byla, je a vždy bude. Když vystupuješ na velkých soutěžích, přirozeně, budou hodnotit: jsi špatný nebo dobrý. Ale beru to klidně. Dříve hodně říkali: špatně bruslí, nemá umělecký projev.

Tak vy nemáte umělecký projev?
Ano, hodně o tom psali. Je třeba pracovat, třeba dokazovat, že jsi lepší.

Je snadné vás urazit?
Novinářům – ne, blízkým – ano.

Jako profesionál jste dosáhl vrcholu. A co byste chtěl jako člověk?
Rád bych dál působil ve sportu. Ale nejen v krasobruslení, líbí se mi také tenis, fotbal, hokej. Tenis bych se chtěl naučit hrát profesionálně. Trochu hraji, ale chci hrát každý den, což si zatím nemohu dovolit. Rád hraji golf. Tři roky se zajímám o paint-ball, dokonce jsem si koupil dvě profesionální pušky a celou výstroj. Rád jezdím autem a rád bych zvládl extrémní řízení.

Říká se, že jaký je člověk za volantem, takový je i v životě. Jste extrémista?
Asi ano.

Slyšela jsem, že je vás často možné vidět na městských kluzištích, jak hrajete hokej…
Sport je pro mne důležitý, a chci se mu věnovat. Hokej mám rád. Tuto zimu jsem hodně hrál na Krestovském ostrově a na Aptěkarském. Moc se mi to líbí.

Jak reagovali lidé?
Samozřejmě jsem se snažil maskovat. Ale stejně mě poznají. Nejprve přijelo hodně kluků, chtěli autogramy a divili se, že jsem mezi nimi. Mnozí sportovci se chrání před tím, dávají na sebe pozor, ale žijeme jen jednou, tak proč ne.

Popularita se vám líbí?
Usiloval jsem o to. Nepochybně o to usilují mnozí, ale ne všem se to podaří. Ale jestli jsi toho i dosáhl, přesto je třeba zůstat člověkem. Někteří se vznášejí v oblacích, ale my jsme přece lidé a musíme chodit po zemi.

Jste šťastný?
Ano. Mám všechno: rodiče, přátele, jsme dostatečně zajištěný člověk, žiji v milovaném městě, v Rusku, nikam nechci odjet. Všechno, co chci, mám. Ale já chci, aby to bylo vždy, a aby to bylo vždy, musím pracovat.

Peripetie osobního života mají vliv na vaši tvorbu?
Samozřejmě, všechno se projeví, ale na ledě musíš na všechno zapomenout. Je to těžké, ale musíš se snažit.

Zvali vás do Moskvy. Nezradíte naše město?
Snažím se nezradit. Pokud mi město bude pomáhat…. V Moskvě slibovali všechno: byt, zajištění. Ale materiální hodnoty nemají vždy hrát rozhodující roli. Pokud bych to potřeboval, odjel bych už dávno. Zvali mě do Ameriky, například na Floridu, ale zůstali jsme s trenérem tady. 

Jedna strana vašeho života je příjemná a všem na očích. A jaká, podle vašeho mínění, je druhá strana?
Spousta úrazů. Únava. Když jsem v jedenácti letech přijel do Petrohradu, žil jsem bez rodičů. Díky Mišinovi, Taťaně Anatoljevně Meňšikové za to, že mi pomáhali. Vždyť to bylo velmi těžké: musel jsem se učit, jezdit na soutěže. A ve dvanácti přijela maminka, a bylo to ještě obtížnější: tehdy pracoval jen otec, neměli jsme vůbec peníze, měli jsme pronajatý pokoj v komunálním bytě. Šílené množství sousedů: jeden pije, druhý je narkoman…Bylo to těžké, skoro každý den jsem viděl milici, která přijížděla, sebrala lidi.

Máte na co vzpomínat…
Ano. Chodili jsme, sbírali lahve, abychom si mohli koupit chleba. Ale v patnácti jsem byl třetí na mistrovství světa a vydělal jsem dost peněz. Tehdy jsem koupil byt a konečně jsme se cítili Petrohradčany. Začaly příjemné starosti: opravovat, lepit tapety… Od té doby šlo všechno dobře.

Jste ambiciózní?
Určitě.

Je pro vás jednodušší dělat kompromisy vůči sobě nebo druhému člověku?
Vůči druhému člověku. K sobě jsem nekompromisní. Například tréninky: pokud se mi něco nedaří, bojuji až do konce. Jestliže mám nějaké neshody s člověkem, spor, raději ustoupím, ať je to tak, jak chce.

Jste schopen udělat první krok?
Ano.

A co hrdost, zaujatost? Nakonec závist.
Ne, to se mě netýká.

Máte rád samotu?
Někdy ano.

Podle horoskopu jste Štír. Znamená pro vás něco mystika?
Nevím, možná. Víte, dokonce jsem se na svůj horoskop nepodíval.

Co byste nemohl odpustit?
Zradu. Když člověku důvěřuješ a on…

Čeho se bojíte?
Neřeknu. Je jeden jediný strach…

Máte v Petrohradu oblíbená místa?
Mám rád Petěrgof. Je fajn  tam ráno odjet a do večera se procházet. Projet se na „raketě“. Rád jezdím za město na piknik.

Jaký styl oblékání je vám blízký?
Různý. Obvykle jeansy. Někdy se mi líbí klasika, ale oblek nosím málo. Sportovní kalhoty, tepláková souprava.

Hrál jste v reklamě. Nebál jste se, že to poškodí vaši image? Taková strojená naivita té role…
Za prvé, nabídka byla dobrá. Za druhé, bylo to zajímavé, vždyť jsem předtím nikdy nehrál, jestli teď nabídnou si zahrát v reklamě na nějaké mýdlo, vezmu to. Chtěl bych si mnohé vyzkoušet.

Vím, že jste dvakrát málem odešel z krasobruslení. Co si myslíte, když byste odešel, co byste teď dělal?
Vrátil bych se do Volgogradu, pokračoval bych ve studiu, a učil jsem se dobře – do páté třídy jsem měl samé jedničky, ukončil bych školu… Tehdy jsem se velmi věnoval fotbalu, karate, šachy…

Jaké sny se vám zdají?
Různé. Ale v poslední době se mi sny nezdají. Dříve se mi zdálo, že stojím na stupni vítězů s medailí…A teď stále velcí psi, květiny…

Když se zdá o psech, znamená to přátele, květiny – láska.
Fajn!

Co si myslíte, může vaše šťastná hvězda pohasnout?
Už ne.

Zní to sebejistě.
Jsem možná sebejistý člověk, ale zůstalo mi jen jedno přání – vyhrát olympijské hry. No, ale jestli nevyhraji, stejně zůstanu šťastným člověkem. Diváci mě mají rádi a já mám rád je, a to je nejdůležitější.

Julia IVANOVA

 

Po ukončení turné po městech Ameriky, ve kterém Jevgenij Pljuščenko během měsíce vystupoval společně s nejlepšími krasobruslaři světa, v Petrohradu se konala tisková konference, na které trojnásobný mistr světa řekl novinářům:

Minulý rok byl pro mne nejobtížnější. Měl jsem úrazy. Prohrál jsem mistrovství Evropy a Grand-prix ISU, ale stal jsem se mistrem světa a myslím, že jsem svůj úkol zvládl.

Jak jste se rozhodl pro měsíční turné? Vždyť během celé sezóny se ozýval starý úraz kolena?
Na zdraví jsem si v Americe nestěžoval, možná proto, že profesionálové nemají takovou zátěž, není takový boj, jako u krasobruslařů-amatérů.

Znamená to, že se nechystáte stát profesionálem?
Rád soutěžím, ale profesionálové nemají soutěživého ducha. Pro ně jde o vystoupení před diváky – je to show. Možná, že to zní nabubřele, ale já nemohu žít bez boje. Vím, že diváci mají rádi krasobruslení a já chci udělat radost divákům, proto vystupuji jak v soutěžích, tak se stejným potěšením na exhibicích. Chystám se dělat show v Petrohradě, ve Volgogradě, kde jsem žil 11 let, v jiných městech Ruska a, možná, i v zahraničí. Ale pokud mi to dovolí zdraví, budu ještě jezdit jako amatér.

Nemyslíte si, že krasobruslení prožívá pokles zájmu?
Souhlasím s vámi. Především se to týká Ameriky. Ale diváci mé vystoupení přijali dobře, dokonce lépe, než vystoupení amerických sportovců.

V kolika městech jste vystupoval?
V tomto turné – v 18 městech. Ale bruslil jsem pouze jedno číslo.

Kdo jsou teď vaši hlavní soupeři?
Francouz Joubert, Švýcar Lambiel. Budou se zlepšovat Číňané, Japonci.

Jurij  FILIPPOV
 


10 let spolu (Září 2004)
Překlad textu, který v originálu pochází z těchto stránek vypracovala Pája. Mnohokrát děkuji

Deset let „spolu“ s kým?

Evgeni: S mým trenérem Alexejem Nikolajevičem Mišinem, s městem Petrohrad, s nejlepším obecenstvem na světě. Přesně před deseti lety jsem přišel z Volgogradu do Leningradu. Dokonce i můj trenér zapomněl na toto datum, ale pro mě znamená moc -  rozhodlo moji životní dráhu.

V čem se liší Vaše benefiční vystoupení od těch tradičních, která můžeme shlédnout v jiných ruských městech?

Evgeni: Tradice ruského divadla tkví v tom, že hlavní úlohu zastává sám pořadatel. Ale dokonce i velmi populární krasobruslař vystoupí nanejvýš 2-3krát během regulérních vystoupení. V mé show je naplánováno, že se objevím 6 až 7krát.

Co se chystáte předvést před Petrohradským publikem?

Evgeni: Stále jsem se ještě úplně nerozhodl. Určitě tam bude program věnovaný 300letému výročí Petrohradu, Sex Bomb, Příběh umělce, který je pro fanoušky prakticky neznámý. Během Olympijské sezóny jsem ho předváděl jen dvakrát – na mistrovství v Rusku a při finále Grand Prix. Myslím, že toto číslo s hudbou z Moulin Rouge má právo na život. Možná také předvedu mé nové programy.

Můžete nám o nich říct více?

Evgeni: Tuto sezónu jsem začal spolupracovat s velikým choreografem, Sergejem Pethukovem. Od Alexeje Tikhonova a Marii Petrovy, Maxima Staviyskiho a Albeny Denkovi,  pro které také vytvářel choreografie, jsem o něm slyšel jen samé úžasné věci. Obě skladby, krátká i dlouhá, jsou jeho dílem. Krátký program je verzí na Měsíční sonátu od Beethovena, která je uzpůsobena pro kytaru. Původní melodii dlouhého programu napsal maďarský skladatel Edvin Marton, s kterým jsem začal spolupracovat minulou sezónu.

Nemáte strach, že jeho hudba bude jako v minulých sezónách opět použita i jinými bruslaři?

Evgeni: No, musíte souhlasit, že to není můj problém. S mým trenérem jsme se rozhodli i nadále kombinovat moderní hudbu s klasickou choreografií. Ačkoli, tento program nebude věnován určité osobě. Zatím držím jeho jméno v tajnosti.

Zvládl jste celý svůj předsezónní trénink?

Evgeni: Kvůli nemoci jsme museli trénink omezit. Neriskoval jsem spojení zátěžového tréninku s tenisem. Doktoři nejprve trvali na operaci, ale my jsme se rozhodli omezit vše na tradiční medicínu. Doufám, že v této sezóně se zranění neukážou.

Zpátky k Vašemu benefičnímu vystoupení, kteří krasobruslaři dostali pozvání?

Evgeni: Anton Sikharulidze, Maria Petrova a Alexej Tikhonov, Tatiana Navka a Roman Kostomarov, Alexej Urmanov, Ilia Klimkin a možná Alexandr Abt vystoupí v Ledovy. Vladimir Besedin a Alexej Polishuk, jejichž vystoupení sklízejí obvykle velký úspěch u obecenstva, přiletí z Ameriky. Dali dohromady nová čísla a na kazetě působí až uctivým dojmem.

Tento podzim jsou naplánována dvě přestavení, „Ledovy Olymp“ od Arthura Dimitrieva v Petrohradě a rozloučení s Irinou Lobachevovou a Iljou Averbukhem v Moskvě. Chystáte se v nich také vystupovat?

Evgeni: Ledovy Olymp se už určitě uskuteční beze mne. Od Irini a Ilji pozvání zatím nedostal. Pokud přijde, budu se snažit udělat si pro své přátele čas.

Abyste za dva dny naplnil celou arénu, potřebujete originální reklamu. Snažil jste se pozvat do svého benefičního vystoupení Alexeje Jagudina?   

Evgeni: Dobrá otázka. Benefiční vystoupení představuje především účast přátel. S Alexejem jsme byli soupeři, a se vším respektem k olympijskému vítězi nemohu říct, že by naše přátelství fungovalo. Nemohu ho požádat tak snadno jako například Abta nebo Klimkina.

Po celém světě existuje spousta fanklubů Pljuščenka. Očekáváte různorodé obecenstvo, nebo předpokládáte, že vaše benefiční vystoupení navštíví více fanynek?

Evgeni: O jejich účasti jsme již přemýšleli. Organizátoři jsou připraveni nabídnout jim všechny druhy podpory, od udělení víza až po hotely.

Po oznámení Vašeho rozchodu s Uljanou je v každém interview nezbytná otázka na Váš osobní žvot …

Evgeni: S mým osobní životem je vše v pořádku. Je to prostě fajn.


 

     

Nahoru