NOVINKY - ARCHIV - DIÁŘ - ŽIVOTOPIS - INTERVIEW - FOTOGALERIE - OCENĚNÍ - FANKLUB - DISKUSE - CHAT - ANKETY - KONTAKT - ODKAZY

  
     

INTERVIEW 2002

Nepoužívejte tyto překlady na jiných stránkách bez mého vědomí! V případě zájmu mě, prosím, kontaktujte, nebo aspoň uveďte odkaz na můj web. Děkuji

Žeňa má rád pivo a pelmeně
Překlad textu z těchto stránek vypracovala Růžena. Mnohokrát děkuji

První telefonáty čtenářů „Petrohrad Expess“ začaly dávno před začátkem přímého spojení s držitelem stříbrné medaile z Olympijských her v Salt Lake City, Jevgenijem Pljuščenkem. Když se Žeňa objevil v redakci, telefon se málem zavařil. 

Haló, jste to vy, Žeňo?
Ano, prosím.
Ach můj bože! Snila jsem o tom, že vás uslyším. To je úžasné!
Kolik máte roků?
Šestnáct.
Co děláte?
Chodím na jednu z kolpinských škol. A co děláte vy?
Já? Někdy bruslím. A teď mluvím s vámi.
Studujete někde?
Na Lesgaftově Akademii tělesné výchovy. Chtěl bych být trenérem.
Jsem ráda, že vás slyším.
Já také.
Máte příjemný hlas.
Děkuji moc.
Jevgeniji, jakých vlastností si nejvíce ceníte u lidí?
Čestnost je nejpřednější. Ještě je důležité, aby byl člověk dobrý.
 

Ahoj Žeňo. Tady Alla. Nejprve bych vám chtěla poblahopřát k olympijské medaili. Jako vždy jste byl mezi nejlepšími. Ve vašich tancích je tolik jasu, lehkosti, radosti, které nám v životě chybí.
Děkuji.
Při exhibici jste spadl schválně?
Ne. Po volné jízdě jsem velmi onemocněl, dlouho jsem měl teplotu 39,8. Sedm dní jsem nebruslil. Před exhibicí jsem trénoval jen půl hodiny a jezdil jsem ve velmi špatné formě.
Nazývají vás sportovcem se železnými nervy. A přesto se objevily slzy po krátkém programu?
Neplakal jsem, ale prožíval jsem to hodně, protože jsem neudělal nejobtížnější prvek – kaskádu (čtverný toeloop). Čtvrté místo není moje.
Jak jste se z takové situace dostal?
Pomohla mi podpora trenéra, přátel. Všichni říkali, ať neztrácím naději a bruslím, jak umím, a dopadne to dobře. Nakonec jsem obsadil druhé místo a jsem rád. Myslím si, že zlato na mne ještě čeká. Hodlám vystoupit na příštích dvou olympiádách.
Je pro vás důležitá podpora diváků?
Rozhodně. To potřebuje každý sportovec.
Máte doma zvířata?
Ano, perského kocoura a amerického buldoka.
Žeňo, promiňte, že vám položím nepříliš příjemnou otázku. S Aleksejem Jagudinem se nikdy nesmíříte?
Já jsem se s ním nehádal. Bojujeme na ledě, ale v životě spolu normálně mluvíme, přestože přátelé, samozřejmě, nejsme. Když jsem přijel do Pitěru (Petrohradu), hned ve mně viděl soupeře, to se odrazilo i v soukromém životě. Společně jsme jezdili do zahraničí, ale vždy jsem cítil, že mě odmítá.
Chystáte se zúčastnit mistrovství světa?
Ano.
Hodně úspěchů.
 

Dobrý den, Žeňo. Máte rád fotbal a chodíte fandit „Zenitu“?
Zbožňuji fotbal. Bezvýhradně fandím našemu týmu, ale na zápasy nechodím.Bohužel, mám málo času.Dívám se na fotbal v televizi.
 

Dobrý den, mohla bych mluvit s Žeňou?
U telefonu.
Jmenuji se Nataša, mám 14 let. Využívám situaci, ráda bych vám poblahopřála k úspěchu na olympiádě a popřála mnoho štěstí… Žeňo, byl jste v mnoha zemích světa, kde se vám nejvíce líbilo?
Pitěr (Petrohrad) je moje milované město a Rusko – milovaná země. V cizině je to všude stejné. Necítím se tam stoprocentně pohodlně. Ale líbí se mi Španělsko, města Chaka a Madrid.
Rád čtete?
Pokud mám čas, rád si něco přečtu. Ale oblíbeného autora nemám.
Co je pro vás smyslem života?
Vy máte ale vážné otázky, na to, že máte 14 let…
Prostě mě zajímá, co je pro vás nejdůležitější – sláva, peníze, láska, zdraví?
Slávu asi mám. Peníze taky, ale ne moc. Láska? Milují mě rodiče a já mám rád je. No, zdraví bych chtěl mít trochu více.

 
Haló, jmenuji se Marina. Odpověz, prosím, krasobruslení je nejdůležitější v tvém životě?
Nyní ano.
Máš idoly?
Mým idolem je Viktor Petrenko.
Ale ne ve sportu?
Mí rodiče a trenér Aleksej Mišin.
 

Tady Jekatěrina, mám 18 let, volám z Pavlovska… Žeňo, mohu vám tykat?
Samozřejmě, to není problém.
Za prvé, chci ti popřát ke stříbru. Na debut na olympiádě do vůbec není špatné. Za druhé, mohu se zeptat, jestli máš dívku, kterou miluješ?
Ano.
Jak sleduje tvá vystoupení?
Na soutěže se mnou nejezdí, na všechno se dívá v televizi.
Škoda, že nejezdí…
Neprožívejte to tak, nějak ji určitě uvidíte.
Ano, velmi bych se chtěla podívat na toho šťastného člověka.

 
Haló, Žeňo, tady Lena. Když jsi v Salt Lake City vyjel na led, předpokládal jsi, že můžeš zůstat bez medailí?
Když vystupuji v jakékoliv soutěži, nepřemýšlím,zda budu první nebo poslední. Prostě se snažím udělat vše, jak nejlépe umím.
Jak odpočíváš? Do kterých klubů chodíš?
Scházím se s přáteli, chodím do kina. Z nočních klubů rád navštěvuji „Plazu“, „Metro“, „Akvatorii“. To je možné jen o sobotách, protože při obvyklém tréninku mám v neděli volno.
Můžeš si dovolit se trochu napít?
Rád piji pivo a červené víno.
Býváš často v Petrohradu?
Bohužel, zřídka. Velmi mnoho času trávím na soutěžích a exhibicích.
  

Já jsem Nasťa. Žeňo, je reálné se dostat na tvůj trénink?
Ne.
Vždy se ti tak záhadně lesknou oči…
Jsem neustále opilý.
Rád žertuješ?
Ano.
  

Jevgeniji, tady Ksjuša. Proč jsi se rozhodl měsíc před olympiádou pro novou volnou jízdu „Karmen“?
„Příběh umělce“ nikdo nechápal, zdála se být předem prohraná. Proto jsme se s Mišinem rozhodli dát „Karmen“, která je jednodušší na pochopení.
  

Jevgeniji, jaké hudbě dáváte přednost?
Ruský šanson.
A jaké je vaše oblíbené jídlo?
Maminčiny pelmeně*.
 

Haló, Žeňo. Tady Míša. Moc se mi líbíš.
V jakém smyslu.
Zevnějšek.
Výborně. Máš otázku?
Co na to říkáte, že se mi líbíte?
Co? Teda! Jsem rád.
Znamená to, že se můžeme vidět?
Ne, to je vyloučeno.
Pracuji v televizi, vidím vás jen na obrazovce, a vy mě vůbec nemůžete vidět. Tak chcete se setkat?
Mladíku, s mou orientací je vše v pořádku…
 

Jevgeniji, dobrý den. Volá vám Lena. Podle vašeho názoru, může vám sláva stoupnout do hlavy?
Doufám, že ne. Jsem spíše na sebe hrdý,protože jsem se celý život snažil dosáhnout nejvyšších cílů. Olympijských vítězem jsem se nestal, ale myslím, že všechno je přede mnou.
V kolika letech jste začal bruslit?
Ve 4 letech.
A kdy jste přijel do Pitěru?
V 11 letech jsem se tu objevil s trenérem.
Rodiče byli proti vašemu odjezdu z Volgogradu?
Samozřejmě, správně si mysleli, že 11-leté dítě není připravené na život dospělých. Ale nakonec mě pustili, říkali, že je to moje volba.
A jak se utvářel váš pitěrský život?
Nebylo to jednoduché. V tak mladém věku jsem musel poznávat věci, které není zapotřebí vědět. Všechno naráželo na peníze. Nejprve mi dali byt na „Hvězdné“, za rok přijela maminka a my jsme si pronajali pokoj v komunálním bytě.
 

Žeňo, jmenuji se Vika. Jaký máš vztah k Američanům?
Mám mnoho přátel z této země. Olympiáda necharakterizuje tento národ. To, co dělali sudí, nezastupuje USA.
  

Haló, tady Marina. Žeňo, ženit se nebudete?
Ne.
Proč?
Kolik je vám let?
Víc než vám – 28.
To je můj oblíbený věk. To je osud, Marino.
Žeňo, tak mi řekněte, kde bydlíte?
Ať to zůstane tajemstvím.

* Pelmeně: plněné šátečky různými druhy masa nebo špenátem. Zalité jogurtem či kečupem...

 

     

Nahoru