NOVINKY - ARCHIV - DIÁŘ - ŽIVOTOPIS - INTERVIEW - FOTOGALERIE - OCENĚNÍ - FANKLUB - DISKUSE - CHAT - ANKETY - KONTAKT - ODKAZY

  
     

ARD Gala, Mannheim

Letošní zážitek z Champions on Ice v Praze mě opravdu namlsal. Byla jsem unešená z toho, že jsem poprvé spatřila svoje miláčky Marinu a Gwendala. Když jsem se dozvěděla obsazení letošního ARD Gala, nedalo mi to a mrkla jsem do mapy, kde že vlastně leží Mannheim. Ke svému překvapení jsem zjistila, že asi hodinu jízdy od městečka, ve kterém žijí naši známí. Zbývalo tedy už jen přesvědčit rodinku, všechno zařídit a vyrazit.

V sobotu 12.11. jsem bez problémů dorazili k SAP Aréně v Mannheimu. Bylo krátce před pátou a venku se tísnil dav lidí. V pět hodin se brána otevřela, nicméně trvalo ještě nejméně 15 minut, než jsme se dostali ke dveřím. Oproti Sazka Aréně tu byl dost pomalý systém ručního trhání lístků. Pozitivní ovšem bylo, že se nekonala žádná prohlídka, takže bylo možné si bez problémů vzít foťák.

Celkové řešení arény se hodně podobalo naší Sazce, jen prostor uvnitř byl o něco menší. Ačkoliv jsem podle davu myslela, že bude vyprodáno, horní ochozy zaplněny nebyly.

Zbývalo si už jen koupit program za 7 euro (!), který zdaleka nebyl tak hezky řešený jako na CHOI, a jít se usadit.

Program začal přesně v 18 hodin. Moderátor večera byl dost ukecaný a vzhledem k tomu, že neumím německy, i dost nudný. Jako první na led vjela krasobruslařská omladina z Mannheimu. Mladiství, malé děti a úplné mini děti zahájily choreografií po celé ledové ploše. Jako další na led přijela Sarah Hecken, juniorská mistryně Německa. Její jízda byla pomalá a ladná, i když samozřejmě ne ještě tak dokonalá. Po ní se představili němečtí vícemistři ve sportovních dvojicích Rebecca Handke a Daniel Wende. I jejich jízda by se dala charakterizovat jako příslib do budoucna. Další dvojice mi byla tak trochu záhadou. Podle programu i všech upoutávek měla vystoupit taneční dvojice Beier a Beier, ale místo ní tančila dvojice jiná, Sascha Raabe s partnerkou, jejíž jméno jsem bohužel nepochytila. Své první číslo předvedli ve svižném rytmu na píseň Crazy in love. Po tanečnících přišlo na řadu synchronizované bruslení. Jako první na led vpluly 4 sportovní páry Německa, těmi třemi známějšími byli Rebecca Handke a Daniel Wende, Aljona Savchenko a Robin Szolkowy, Eva Maria Fitze a Rico Rex. Předvedli společnou choreografii na živou hudbu POP Akademie z Mannheimu a toto pomalé číslo bylo celkem zajímavé. To opravdové synchronizované bruslení obstaral Team Berlin 1 a jejich první vystoupení bylo velmi povedené. V tuto chvíli nastal čas na opravdové hvězdy. Tou první byl domácí Stefan Lindemann. Je to k neuvěření, ale na ledě vypadá ještě menší než ve skutečnosti. Svým vzrůstem může směle konkurovat krasobruslařskému dorostu a takový Gwendal nebo Zhenya, jsou proti němu úplní obři:). První jízdu odjel Stefan v kostýmu z loňské volné jízdy na trochu neidentifikovatelnou hudbu a provedení nebylo extra čisté. Musím se přiznat, že mě tohle číslo příliš neuchvátilo, ačkoliv se Stefanovi nemůže upřít skvělý skluz. Po něm na led vjely opravdové stars, Tatiana Totmianina a Maxim Marinin. Odhaduji že první exhibiční číslo byl jejich nový krátký program. Krásný modrý kostým, neuvěřitelná rychlost, elegance, synchron a obtížnost. Když přede mnou Maxim Tatianu odhodil, úplně se mi zatajil dech nad rychlostí a výškou skoku. Po právu oba sklidili zatím největší potlesk. A po nich už na led dorazil Evgeny Plushenko, můj velký miláček:). Stejně jako asi všichni jsem i já byla loni hrozně zklamaná, když nemohl v Praze vystoupit. Tohle tedy byla opravdová satisfakce. Zhenya jako první číslo zařadil jízdu na hudbu z Toscy (nevím, jestli se jednalo o krátký program nebo jen exhibiční číslo) a bylo opravdu neuvěřitelné vidět ho na vlastní oči skákat rychlé a vysoké skoky a předvádět proslulé krokové pasáže. Vtipné bylo, že jsem až z druhého konce ledu slyšela cinkat jeho řetízky na krku:). Na druhou stranu jsem byla nepatrně zklamaná, protože celá choreografie mi přišla hodně podobná loňské Měsíční sonátě a pokud se jednalo opravdu o kraťas, tak mi v celkovém pojetí chyběl onen slibovaný pokrok a inovace. Ale ve výsledku to nevadilo ani mě ani divákům a společně jsme si pěkně zatleskali, zakřičeli a zadupali:). První polovinu uzavírali moje největší hvězdy Marina Anissina a Gwendal Peizerat. Vzhledem k tomu, že stejný program jako na CHOI v Praze (tedy Flamenco a Star Wars) jeli M&G na ARD Gala i loni, říkala jsem si, že buď uvidím něco nového nebo staršího. Jako správná se ukázala druhá varianta a já měla možnost shlédnout oblíbenou jízdu Diavolo in me. Jako první vjel na led Gwendal v černém kněžském obleku, modlil se a žehnal nám v publiku (znovu jsem si uvědomila, jak z každého jeho pohybu, i obyčejného ježdění po ledě a držení těla, sálá mužnost a elegance). V tom u vchodu bouchl ohňostroj a na led přitančil ďáblík Marina. Na téhle jejich exhibici se mi vždycky líbila trochu odlišná komická stránka jejich projevu a na živo je tahle jízda opravdu zážitek. Mari s Gwenem si vysloužili další bouřlivý potlesk, já si málem vykřičela hlasivky a pak už následovala přestávka.

Asi po dvaceti minutách byla zahájena druhá půlka, kterou otevřela Sarah Hecken za doprovodu mannheimské POP Akademie. Po ní na led přijel další začínající bruslař, Peter Liebers, který předvedl celkem šmrncovní jízdu na „chaplinovské“ téma, tedy frak a buřinka. Celkově musím říct, že Německo má do budoucna rozhodně zásobu bruslařů, ze kterých by mohli vyrůst solidní reprezentanti, ne jako u nás, kde není nikde nikdo.

Dalším bodem programu bylo velmi pěkné vystoupení skupiny složené ze Stefana Lindemanna, Annette Dytrt a Aljony Savchenko a Robina Szolkowy. Jejich jízda byla na dynamickou hudbu ve stylu Carminy Burany a v černých kostýmech  vypadala velmi elegantně. Ne už tak povedené bylo druhé vystoupení Team Berlin 1, které skupina odjela na směs italské vážné hudby, ale bohužel často padala. Na svižnou směs latinskoamerických rytmů odjel svou jízdu tanečník Sascha Raabe s partnerkou a po nich se představila německá mistryně Anette Dytrt. Její jízda se nesla v duchu pomalé melodie, ale ačkoliv mě na závodech Anette nikdy zvlášť  neupoutala, tady bylo její vystoupení velmi příjemné a elegantní. Celý německý blok krasobruslařů zakončovali Aljona Savchenko a Robin Szolkovy, kteří se od loňska ještě zlepšili a letos by při malém počtu sportovních dvojic mohli rozhodně získat nějaké dobré umístění, a Stefan Lindeman, jehož druhé číslo na píseň Everybody hurts, které Stefan zajel v džínech a černé košili, bylo o dost povedenější než první a patřilo k těm lepším z celého večera. Před námi už byl jen „zlatý trojblok“. První se z něj představili Tatiana Totmanina a Maxim Marinin. I jejich druhé číslo bylo v pomalém rytmu a kostýmech z jízdy na Edvina Martona. Opět nechyběly zvedačky, vysoké skoky, ladnost a samozřejmě bouřlivý aplaus. Po Tatianě s Maximem vpluly na led dvě postavy v pláštích a už bylo jasné, že Marina Anissina a Gwendal Peizerat předvedou svojí jízdu Star Wars. Ačkoliv mezi fanoušky nepatří k nejoblíbenějším a ani já jsem ji nikdy moc nemusela, v Mannheimu jsem si ji užila snad ještě víc než v Praze. Ono vidět ty dva na živo je zážitek už samo o sobě a užila bych si, i kdyby jen jezdili kolem ledu dokola:). Ale celou tuhle exhibici už mají M&G evidentně dobře „vyjetou“ a celá jízda včetně šermu byla neuvěřitelně ladná, přesná a svižná, prostě nádhera. Dupot málem zbořil Arénu (musím říct, že německé publikum je mnohem spontánnější a hlučnější než české) a do této atmosféry slétla hlavní hvězda celého večera, Evgeny Plushenko. Zhenya v druhé části Gala předvedl část z Godfathera, která zahrnula všechny proslavené a dokonalé krokové pasáže. Rychlost piruet byla ohromující, hudba strhující a já si konečně v reálu zažila, jaké to je, když Plushyho fanynky během jeho jízdy ječí:). Vzpomínám si, že Zhenya v jednom rozhovoru říkal, že při závodech hází očka na rozhodčí (tedy hlavně dámy). Nevím, jestli to s nimi něco dělá, ale když do našich míst hodil jednu ze svých grimas, úplně ve mně zatrnulo, tím příjemným způsobem samozřejmě:). Potlesk byl tak bouřlivý, že se Evgeny musel vrátit a jako přídavek skočit nějaký ten skok a vytočit pár piruet.

Celou show pak zakončilo tradiční defilé všech účinkujících. Aplaus byl velký a já měla dost velké dilema, jestli sledovat Gwendala nebo Zhenyu a jak stihnout zaznamenat všechno dění.

A to byl konec show a publikum se začalo pomalu zvedat. Mě se nechtělo tak rychle odcházet a dobře jsem udělala, protože když už byla hala skoro prázdná objevil se Zhena a začal se podepisovat. V tu chvíli jsem se dala na úprk k místu, kde stál a přiznám se, že jsem příliš nevnímala, jestli někoho shodím ze schodů:). Vyplatilo se a můj program ozdobil Plushyho podpis, mnohem lepší než ten, který mi dal loni v Praze:). Stačila jsem ještě udělat pár jeho fotek, které sice nejsou úplně nejostřejší, ale bylo mi trochu hloupé blýskat mu přímo do obličeje:). Zhena se tvářil takovým tím svým vážným způsobem, občas se usmál, když mu něco říkaly ruské fanynky, s některou prohodil pár slov a po chvilce odjel na druhou stranu kluziště potěšit i jiné slečny. Když se podepsal všem, zmizel v zákulisí a i když jsem ještě chvíli čekala, nikdo jiný už nepřijel. Přesto jsem byla s celým večerem úplně maximálně spokojená a všichni jsme nadšeně odcházeli k autu. Uvnitř haly i po cestě k parkovišti jsem potkala pár českých krasošílenců, takže holky, jestli tohle čtete, tak vás zdravím:). A vy všichni, kdo jste v Mannheimu nebyli, nezapomeňte na záznam na ARD v sobotu 19.11. v 15 hodin.

           

© Jitka / Nightstar
(Nepoužívejte tyto fotky ani text na jiných webových stránkách bez vědomí autora. Děkuji!)

 

     

Nahoru